Bylo nebylo… Sloveso to be, tedy v angličtině „být“, rozhodně bylo. Je a bude. Všude, kam se vrtnete. Je totiž ze všech sloves nejčastější.
Budete ho potřebovat od první lekce (třeba na typickou anglickou otázku Jak se máš?) a pak už pořád, tak se ho naučme hned na začátku pořádně.
Zvládnete ho jako nic, když si stáhnete přehled všech probíraných tvarů a nahrávku s cvičeními, díky nimž sloveso to be – být promrskáte ze všech stran.
Přítomný čas slovesa být
Sloveso být – to be je docela jednoduché, má v přítomném čase jen tři možné tvary.
| já | jsem | I | am |
| on ona ono | je | he she it | is |
| my ty vy oni | jsme jsi jste jsou | we you you they | are |
Místo zájmena (já, ono, ty a tak dále) může být samozřejmě i jméno.
I’m a photographer. Já jsem fotografka.
The house is blue. Ten dům je modrý.
Tom and Sue are married. Tom a Sue jsou manželé.
Zkrácené tvary v přítomném čase
V mluvené řeči skoro vždycky a v psaném textu dost často se člověk potká se zkrácenými tvary. Taky se jim někdy říká „stažené“ – proč, to hned pochopíte, když se podíváte, jak se tvoří.
| I am | I’m |
| he is she is it is | he’s she’s it’s |
| we are you are they are | we’re you’re they’re |
They’re happy. I’m happy too. Jsou šťastní. Já jsem taky šťastná.
Sloveso to be v záporu
Teď se podíváme na tvary slovesa být v záporu. Ten vytvoříme jednoduše přidáním not k tvaru z té předchozí tabulky – tomu úplnému, nebo staženému. A protože tohle by bylo jednoduché až moc, existuje ve většině osob i záporný tvar stažený (v tabulce níže ve třetím sloupečku), a ten se používá úplně nejvíc.
| I am not | I’m not | |
| he is not she is not it is not | he’s not she’s not it’s not | he isn’t she isn’t it isn’t |
| we are not you are not they are not | we’re not you’re not they’re not | we aren’t you aren’t they aren’t |
This is Lily. It’s her birthday today. She is seven. She’s not a baby anymore. But she isn’t an adult yet.
Tohle je Lily. Dneska má narozeniny. Je jí sedm. Už není malá holčička. Ale není ještě dospělá.
Jak tvoříme otázku
Než přehled pro sloveso být v přítomném čase uzavřeme, ještě přidáme tvoření otázek. U slovesa to be je to úplně snadné, prostě jenom přehodíme sloveso a podmět:
| I am | am I? |
| he is she is it is | is he? is she? is it? |
| we are you are they are | are we? are you? are they? |
Are they in the garden? Yes, they are. Jsou na zahradě? Ano, jsou.
Where are you? Kde jste vy?
Pokud byste si chtěli tyhle základní tvary slovesa to be promrskat, můžete si stáhnout cvičení, díky němuž si je opravdu osvojíte.
FAQ aneb často kladené otázky
Mimochodem, přemýšleli jste někdy o tom, kdo ty často kladené otázky vlastně klade? A komu? A jak často je často?
V našem případě půjde o otázky, které slýchám od studentů. Případně o otázky, které záludně mohou klást učitelé. A taky o otázky, které možná tak často kladené nejsou, ale odpovědi na ně vám můžou pomoci.
Zájmeno já = I: Proč se píše velké?
Pokud s angličtinou začínáte a pustíte se do sloves, nevyhnutelně u nich narazíte taky na zájmena, tedy já, ty, on a tak dále. A hned u prvního já se zarazíte: Proč se já = I píše v angličtině s velkým písmenem?
Prostě proto, nabízí se univerzální odpověď, kterou by bylo možné uplatnit i pro ostatní otázky o cizích jazycích začínající slovem “proč”. Často prostě nezbývá, než se s tím smířit.
Pro zvídavé lze tentokrát (ale nespoléhejte, že to tak bude vždycky) doplnit i rozsáhlejší odpověď. Ve středověku, kdy se texty opisovaly ručně a záleželo na kráse, vypadalo malé “i” (tenkrát dokonce ještě často i úplně bez tečky) hrozně smutně a pomalu ani nebylo vidět. Tak ho angličtí písaři začali postupně zvětšovat a okrašlovat, aby se v textu úplně neztrácelo, až se to všeobecně uchytilo a vydrželo to tak několik století. Dneska se, zdá se, vracíme zpátky do středověku: v emailech, chatu, esemeskách je psaní velkých písmen obecně na ústupu a postihlo to i I.
Jak to má angličtina s rody: Co je he, co je she?
Je ještě jedna věc týkající se zájmen, ve které bychom si měli hned na začátku udělat jasno: Jak je to v angličtině s mužským, ženským a středním rodem? Pro koho či co používat he, she a it?
Zjednodušeně řečeno: Chlapi jsou „he“, ženský jsou „she“, všechno ostatní je „it“. Domácím zvířatům je většinou ještě taky přiznán nárok na pohlaví, takže o fence budou i Angličani mluvit jako o “she”. U věcí to řešit nemusíme – lednička, stůl i auto jsou “it”. (Ovšem když si k nim vybudujete mimořádný citový vztah, můžete i ledničku, stůl či auto polidštit a použít pro ně “he” nebo “she”. Ale opatrně s tím.)
Pozor, častá chyba nás Čechů je, že používáme i v angličtině množné číslo pro města jako jsou třeba Poděbrady, Karlovy Vary nebo Neratovice. V angličtině budou rodu středního – it – a tedy správně k nim patří sloveso v jednotném čísle. Poděbrady is a nice town. Karlovy Vary is a nice town. Neratovice is a nice town… no možná zrovna o Neratovicích to neplatí, ale každopádně i Neratovice potřebují sloveso v jednotném čísle.
Co znamená ta čárka v I’m, he isn’t atd.?
Ta čárka se jmenuje apostrof a slouží v angličtině k různým věcem. U stažených tvarů se dává na to místo, kde něco chybí. I am -> I’m, he is not-> he isn’t atd.
Jaký je rozdíl mezi plnými a zkrácenými tvary?
Inu, ty stažené jsou kratší 🙂 Obě možnosti jsou zcela správně a mají stejný význam. Rozdíl je v použití – plné tvary jsou formální a využijí se především v psaných textech, stažené tvary jsou pak zcela běžné v mluvené řeči. Použitím toho či onoho tvaru lze jak v psaném, tak v mluveném projevu docílit jemných významových rozlišení.
Sloveso to be – být jako pomocné sloveso
Se slovesem to be se v angličtině potkáte často taky v situacích, kde ho v českém překladu nenajdete. To proto, že kromě významu „být“ má někdy také funkci pomocného slovesa – to pak pomáhá jinému slovesu ohnout se do nějakého gramatického tvaru. Typickým příkladem takového použití je průběhový čas.
Představte si, že fotíte na oslavě narozenin. Zachytíte okamžiky, kdy se děje spousta věcí: Děti skáčou na trampolíně. Babička se směje. Pes štěká. Maminka nese dort. Když ten mumraj chcete anglicky popsat, gramatika vám pomůže do toho dostat právě ten pocit okamžitosti a pomíjivosti takové situace. Stačí použít průběhový čas – tedy správný tvar slovesa být a na konec jump, lough, bark, bring přidat -ing.
Kids are jumping on a trampoline. Grandma is laughing. The dog is barking. Mom is bringing the cake.
