Že se anglické Christmas píše často Xmas, to jste si nejspíš už všimli. Přemýšleli jste někdy o tom, proč to tak je?
Dám vám tři možnosti:
a/ Je to připomínka smrti Ježíše Krista na kříži;
b/ je to důsledek komercializace Vánoc, ke kterým už Kristus (= Christ) není potřeba;
c/ je to zkratka, kterou používali pro jméno Kristus už první křesťané.
Pokud jste si tipli, že správně je za c/, měli jste pravdu.
Christmas = Xmas
V řecké abecedě je symbol X vyhrazen pro písmeno chí a chí je první písmeno řeckého Χριστός, tedy Kristus. Symbol X prý používali již křesťané v dobách svého pronásledování jako tajné znamení své příslušnosti k církvi. Ve spojení s Vánoci se X používá nejméně od 16. století, tvar Xmas je poprvé písemně doložený v roce 1753.
Za tuhle zkratku tedy nesou plnou zodpovědnost naši starověcí předci a nikoliv dnešní uspěchaná doba.
Christmas Eve a Christmas Day
Pro vysvětlení toho, proč v Čechách slavíme Vánoce 24. prosince, na Christmas Eve, zatímco anglofonní část světa čeká až do 25. prosince na Christmas Day, musíme taky podniknout cestu hluboko do minulosti.
Vrátíme se dokonce až k samému stvoření světa – alespoň tedy k tomu, jak ho popisuje Bible.
„První den stvořil Bůh nebe a zemi a řekl: Budiž světlo, a bylo světlo. A nazval Bůh světlo dnem a tmu nazval nocí. A byl večer, a bylo jitro, den první.“ Anglicky: „And it was evening, and it was morning; day one“.
Podobná formulace se pak opakuje i v dalších odstavcích: A byl večer, a bylo jitro, den druhý. A byl večer a bylo jitro, den třetí a tak dále až do konce týdne.
V souladu s Biblí proto pro Židy začínal den večerem, západem slunce. Křesťané pak od Židů tenhle zvyk přejali, a i když časem začali počítat nový den od půlnoci, v tradičních svátcích zůstal tenhle obyčej stále otisknutý.
Vánoce tak začínají západem slunce 24. prosince, kdy nastává večer, evening, tedy Christmas Eve, a pokračují 25., kdy navazuje Christmas Day.
Good Kind Wenceslas
Po pětadvacátem přijde pak den dvacátý šestý, svátek sv. Štěpána. Na Štěpána se u nás i v Anglii tradičně chodilo po koledě. Angličtí koledníci, včetně ministerských předsedů, jak víme, si obzvlášť oblíbili koledu o dobrém králi Václavovi.
Dobrý král Václav, Good King Wenceslas, v ní se svým pážetem pomáhá chudému poddanému, a když se proti nim spiknou přírodní živly, vypomůže si zázrakem.
Málokdo ví, že oním oslavovaným dobrým králem Václavem je český patron sv. Václav. Jak se do populární anglické koledy dostal, když navíc ani nebyl král?
To není tak úplně jasné.
Textem o králi Václavovi opatřil starší latinskou koledu v roce 1853 anglický duchovní John Mason Neale. Angličané se tradičně domnívali, že šlo o přebásnění původní české středověké legendy. V Čechách naopak předpokládali, že jde o originální anglické uchopení svatováclavské látky – protože v českých pramenech se příběh, který koleda vypráví, nevyskytuje.
Nakonec je to nejspíš ještě jinak: Neale pravděpodobně do angličtiny převedl báseň českého obrozence Václava Aloise Svobody.
Jak se Neale k básni českého obrozence dostal, a proč se právě tahle koleda stala anglicky mluvících zemích jednou z nejpopulárnějších, to je záhada. Nebo možná zázrak.
Vždyť k Vánocům přece zázraky patří.
